Kapitola První: Nečekaná schůzka
Pamatuji si jako dnes, jak mi Tomáš zavolal, zda by mohla majitelka značky WOLF přijet k nám do skladu na návštěvu. Tomáš je veteránem týmu WOLF, nastoupil do firmy jako 20 letý kluk a pracuje pro ní skoro celý svůj produktivní život. Vždy jsem ho měl moc rád, protože patří mezi lidi, ze kterých na dálku vyzařuje pozitivní energie, což mě vždy nabíjelo. Samozřejmě jsem se schůzkou hned souhlasil. Vnímal jsem to jako poctu, protože oblečení WOLF bylo pro náš eshop Olšákovi.cz stěžejním a vždy jsme se s mamkou rozplývali nad jeho kvalitou. Mamka prodávala WOLFA už v 90. letech ve svém kamenném krámku. Tehdy se na oblečení této značky stály fronty. Pocit nadšení po chvíli vystřídala obava. Stalo se něco? Co je tak důležitého, že chce paní majitelka přijet a jednat osobně?
Už roky žije v Kanadě, takže každá návštěva Čech je pro ní vzácná a vybírá si, čemu bude věnovat čas. Tak proč ho chce investovat do nás? Ani Tomáš nevěděl, proč nás chce navštívit. Patřím mezi lidi, kteří se vždy snaží dopředu na schůzky připravovat. Udělat si pár poznámek, srovnat si myšlenky, co chci na schůzce zmínit a co naopak ne. Ale jak se mám připravit na schůzku, když nevím, o čem bude? Tak jsme s mamkou aspoň připravili dobrou bábovku a ještě lepší kafe.
Plni očekávání jsme na příjezdové cestě vyhlíželi, až přijedou. Tehdy jsme měli sklad na vlastním pozemku vedle rodinného domu rodičů, takže jsem si krátil čas hraním s Lunou a Suri, což jsou nevychovaní, ale strašně krásní psi mých rodičů. Po chvíli jsem v zatáčce cesty uviděl přijíždějící auto a má nervozita se trochu prohloubila. Tak už jsou tady. První z auta vystoupil Tomáš a jeho klasický úsměv od ucha k uchu mě jako vždy pozitivně nabil a uklidnil. Hned za ním vystoupila z auta elegantní dáma, ke které jsem roky choval velký respekt. Provedli jsme paní majitelku po pozemku, ukázali rodinný dům a šli zasednout ke stolu, kde se snad objasní, co je účelem této návštěvy. Po prvotních zdvořilostních větách si vzala slovo paní majitelka. Poměrně ze široka mluvila o značce, o jejích začátcích, růstu, vývoji i současnosti. Čím déle mluvila, tím více mi začínalo připadat, že míří k něčemu, co mi ale přišlo hodně nepravděpodobné. Zmiňovala, že chce pomalu, ale jistě jít do ústraní. Že již nemá tolik sil jako dřív (už několik let je v důchodovém věku) a chtěla by zvolnit. „Přeci nám nepřijela nabídnout, ať značku WOLF koupíme“, říkal jsem si v hlavě. Mluvila pak o nás, že jsme její největší zákazník, že má na nás dobré reference od Tomáše, že je skvělé, co jsme dokázali v rámci Olšákovi.cz. A pak tu větu opravdu řekla. „Tak jsem si říkala, jestli byste nechtěli WOLFA koupit?“